Jednoho dne se prostě objevila a řekla, že u nás bude bydlet. Celý měsíc se někde toulala a malá Marta na ní čekala. A potom prostě přišla oknem, lehla si do naší postele a vrněla a pak usnula. O dvě patra níž, než měla. Moje holky si ji hned zamilovaly a když už tak u nás spala, tak že jí musí přikrýt, aby ji nebyla zima. A taky že potřebuje něco pod hlavu.
A potom s náma chodila všude. Jednou, když se chtěla ukázat, tak nám chytila kraba, donesla ho k nám a statečně s ním bojovala dokud ho neudolala a pak nám ho dala. Jó Míca, to bude kočka.
poslat komentář
Re: Pozdrav pro Ladu a malou Martu