Někdy tak v roce 1988 mluvil Jan Burian o tom, jak se ho lidi ptají co budou folkáči hrát až padne režim. No ta možnost mi tehdy připadala dost podobná, jako když nám v dějinách architektury učitel říkal: 'až pojedete na svatební cestu do Paříže, tak se nezapomeňte stavit v ...'. Vlastně si ani moc nepamatuju co tehdy říkal, ale jsem moc rád, že stále má co říct.
Poslední dobou je toho nějak moc a já nic nestíhám. Pokaždé se mi zdá, že až tohle dodělám, tak bude klid, ale on není.
A do tohohle zmatku mi vplul Jan Burian s CD 'Unavený válečník'. Na tomto CD zpracoval texty dánského básníka Benny Andersena s takovou suverenitou, že se mi ani nechce věřit, že to nenapsal Burian sám (že by třeba Andersen byl jen takový Cimrman, kterého si vymyslel). Podání textů zní jako příběhy, které si sám prožil. Do mé unavené doby pasuje
text titulní písně:
...
válečník bručí venku na dvorku
nepůjdeš už domů ptá se žena
ne říká on přines mi kafe sem
a přitom rozebírá kanón
...
já jsem teď unavený
válečník unaveně
už to nesložím
ať si pro mě třeba přijdou a zavřou mě
a zastřelí jako dezertéra
jsem z toho všeho k smrti unavený
tady máš kafe řekne jen jeho žena
...
poslat komentář