Po čase jsem se znovu vrátil ke knize 'kronika české synkopy' a dovolím si odcitovat dva drobné útržky. To co bych na nich chtěl ukázat, je to jak blízko k sobě měla nacistická a komunistická rétorika.
První citace je ze 'směrnice pro přednes zábavné hudby' vydaná říškým ministerstvem pro lidovou výchovu a propagandu v roce 1942.
Hudebníci z povolání plní odpovědným výběrem a reprodukcí ... důležitý kulturní úkol ... ... Rozhodujícím tu není použití nástrojů, jako saxofonů či sordinovaných trubek, ..., nýbž způsob jejich použití, který musí být vždy určen jen samotným charakterem skladby. ...
A pár let později tvrdí generální tajemník svazu sovětských skladatelů T. Chrennikov našim autorům:
... Není přece nic špatného na saxofonu jakožto hudebním nástroji, není nic špatného na sordinované trubce nebo sordinovaném trombonu. Problém je v tom, čemu tyto nástroje budou složit (potlesk), co budou prohlašovat, jaký obsah se těmito nástroji bude předkládat národu. (dál pokračuje kritika Arnošta Kavky). ...
Jak starostlivé, jaký zájem o dobro národa.
poslat komentář
Re: Saxofon a sordinovaná trubka