Co dělá hudbu krásnou a zajímavou je hledání. Hledání kořenů a tvarů, objevování podstaty. Včera jsem byl na koncertě Jirky Plocka a trochu mi pomohl si to pojmenovat. Za dobu, co ho znám, se čím dál víc posouvá k folklóru a dělá to čím dál pokorněji. Od odvážných fúzí, kde se prolínaly různé styly k čím dál jednodušší a vlastně původnější formě. Chce to kus odvahy opustit svojí doménu a místo mandolíny oprášit housle. A přitom je jasné, že lepších houslistů jsou spousty. Jenže v tom to není. Je v tom osobní výpověď, je v tom vztah k tomu co hraje. A to mě inspiruje.
Taky mě nachl bezový klarinet, to je úžasný zvuk. Hned jsem si ho byl v krámku okouknout, za kolik taková věcička je.
poslat komentář