Hudba bez proudu

Asi půl rokem se na mě jeden čtenář zlobil kvůli mým předsudkům vůči popularitě Diany Krall. No s Norah Jones jsem to prožíval podobně, jenže když jsem se zaposlouchal do její hudby, tak mě to přešlo rychleji. Tyhle dvě zpěvačky jsou často srovnávané, obě jsou klavíristky, obě mladé, obě se pohybují někde kolem jazzu a popu, nahrávají na jazzových labelech a prodávají milióny CD.

Norah hraje hudbu, kterou každý řadí trochu jinak, podle toho co kdo zrovna chce slyšet. Tak dostává nálepky jazz, bluez, country, folk, rock nebo pop. Prostě prochází skrze žánry a nikde není úplně doma. Jazzofilové kritizují jak může bluenote vydávat takový pop. A posluchači popu pak třeba říkají country nemusím. Její projev je mírně ležérní a zároveň provokující. Tenhle mix stylů mi vyhovuje asi i protože podobný rozsah hudby poslouchám a protože většinou používá akustické nástroje.

Z písní, které jsem od ní slyšel se mi hodně líbí bluezově lazené písně 'Crazy' a 'Turn Me On'.