Aby Vlasta neříkal, že nepíšu, tak dnes bude něco o Madeleine Peyroux. Zmínil jsem se o ní už před vánocemi a tím to vše začalo. Dva dny před štedrým večerem, když už nebylo zbytí, jsem vyrazil nakupovat dárečky. Moje holky si moc přály CD se Soňou Pavelkovou nebo alespoň její plakát nebo alespoň … A tak unášen davem jsem vplul do prodejny CD a jako úplný exot se začal doptávat na superstar. Všichni okolo nakupovali o stošest a já hledal alespoň ten plakát. Se Soňou :). Neměli.

No když už jsem tam byl, tak koukám co mají v jazzu a hle – Madeleine Peyroux. Tak jsem tam uprostřed davu poslochal tohle pohodové CD. Nakonec jsme na sebe koukali s paní prodavačkou a já nevěděl, jestli ho vzít pro svojí ženu k vánocům, jestli se ji bude líbit tak jako mě a nebo ne. No vzal jsem ho. A vůbec jsem tehdy netušil, že Marie už ji slyšela a její jméno si napsala na papírek, že je zajimavá.

Téměř všichni srovnávají Madeleine Peyroux s Billie Holiday a ono je težké o ni napsat cokoliv jiného. Má písně, kde to je tak blízko a přitom to není jen imitace. Je naprosto osobitý projev.

Její muzika, podobně jako Norah Jones nebo Eva Cassidy pluje někde mezi jazzem, folkem a popem. Hudebně se drží úspornosti, což dává vyniknout jejímu úžasnému zpěváckému talentu. Určitě doporučuji k poslechu.