Když jsem objevil saxofonistu Stan Getze byl jsem unešený jeho způsobem hry. Takový zamlžený tón, který spíš naznačuje, než aby jasně zněl. Nechává prostor pro fantazii. Pak jsem narazil na klavíristu Billa Evanse a ten to podobně kouzlí s klavírem. Žádná exhibice, žádné nekonečné množství tónů vměstnané do co nejkratšího času. A dnes k nim přidám dalšího, trumpetistu Chect Bakera.
Ještě musím říct, že k trumpetě mám tak trochu macešský vztah. Hrál jsem na ní jako dítě a moc mi to nešlo. Je to pro mě takový uječený nástroj. Jenže když slyším jak hraje Chet Baker, tak měknu.
Chet Baker je pro mě hodně rozporuplná osobnost. Naprosto báječný trumpetista jehož život se točil mezi hraním, heroinem a vězením. Když ho poslouchám, nedokážu si to vše spojit dohromady. Jeho způsob hry i zpěvu je neskutečně romantický ale coby člověk působí jako troska. Za svůj život nahrál poměrně velké množství desek o kterých se tvrdí, že mají velmi kolísavou kvalitu. To nedokážu zatím posoudit. Hrál v několika sestavách, např. se Stanem Getzem (s kterým se prý neměli rádi), v prvním bezpiánovém kvartetu s báječným baryton saxofonistou Gerry Mulliganem, s Charlie Parkerem a spoustou dalších. Těžkým obdobím byl rok 1966, kdy přišel o zuby.
Chet Baker tragicky zemřel 1988 v Amsterdamu. Spadnul z okna.
poslat komentář